Ambice

V poslední době mi jedna moje známá začala povídat o svém manažerovi, který je ve své roli nový a nezkušený, nicméně vyniká silnou ambiciózností. Ambice je nyní v našich rozhovorech často skloňované slovo. Trochu mi to připomíná jednu moji bývalou manažerku, která byla dokonalou ukázkou špatného manažerského přístupu. Moc mě mrzí, že jsem si tehdy její přešlapy nezapisovala, určitě by mnohým pomohly otevřít oči. Třeba se mi podaří některé z mé paměti vytáhnout a oprášit… Zpět k tématu. Ambice.

Je dobré nebo špatné být ambiciózní?

Kdo mě zná, tak už tuší odpověď… Většinou není nic černobílé a všechno záleží na spoustě dalších faktorů a okolností. Já osobně považuji ambici za pozitivní vlastnost, pokud je doprovázena i pílí a úsilím. Zkusím to vysvětlit.

ambicePokud je člověk ambiciózní, chce něčeho dosáhnout a někam se vypracovat a současně na sobě a svých úkolech odhodlaně a tvrdě pracuje, je ochoten obětovat něco ze svého pohodlí a je schopen uznat, že dělá chyby, má velké šance se skutečně dostat dál. A z hlediska manažera je takový pracovník požehnáním. A pokud se v organizaci uvažuje o obsazení manažerské pozice, ambice by měla být jedním z kritérií, neboť kandidát danou pozici musí chtít vykonávat. Jinak je vysoká pravděpodobnost, že ve své nové roli nebude úspěšný.

Pokud někdo není ambiciózní, nemusí to znamenat nic špatného. Takový člověk může být pořád dobrý pracovník, pouze nestojí o to, aby byl povýšen nebo aby jakkoli vyčníval. I když i v této kategorii často bývají lidé, kteří jen tak proplouvají. Práci udělají, ale nepředřou se. Nedají do ní moc ze své vlastní invence.

Za nejnebezpečnější však považuji ambiciózní lidi, kteří jsou však přesvědčeni o své dokonalosti. Jsou to lidé, kteří o sobě mají vysoké mínění a nejsou připraveni naslouchat zpětné vazbě od ostatních. Možná jsou připraveni tvrdě pracovat na přidělených úkolech, ale mívají problém pracovat sami na sobě a svém rozvoji. Někdy spíš hledají cesty, jak se dostat výše a příliš se neunavit. A pokud se takovýto člověk dostane nově na manažerskou pozici, napáchá často mnoho škody na svých podřízených. Nenaslouchá jim, nebere v potaz jejich přípomínky, považuje jejich nápady za nedokonalé, v horších případech si návrhy od svých podřízených bere jako útoky na svoji osobu a podle toho na ně reaguje.

A nový manažer mé známé spadá přesně do té poslední kategorie. Nikdy nevedl tým, ale je přesvědčen, že přesně ví, co má dělat a jak tým vést. Co na tom, že ho jeho podřízení nechápou, že jeho úkoly považují za zbytečnou administrativu (což skutečně je) a že si ho díky tomu neváží? Buď takový manažer rychle pochopí, že je něco špatně, a změní kurz ke správnému směru, nebo může celý tým postupně rozložit. Jeho podřízení nemusí váhat s odchodem.

Možná vás napadá otázka – jak takového manažera přimět, aby situaci pochopil? Možností je více – ideálně by měl fungovat nadřízený tohoto manažera, který by si měl problému všimnout a začít ho řešit. Podřízení mohou vyvolat konstruktivní diskusi o nepříjemné situaci a snažit se manažerovi otevřít oči. V organizaci by měly vždy fungovat kontrolní mechanismy, např. 360° zpětná vazba, různé rozvojové a mentoringové programy atd. Bohužel i v dnešní době, kdy angažovanost zaměstnanců je velkým a věčně omílaným tématem, je stále ještě řada organizací, která funguje na příliš intuitivní bázi a systematicky problémy manažerských neschopností či dokonce selhání nepodchycuje. Ale to už zase odbočuji od původního tématu.

Znovu bych chtěla zopakovat – ambice chválím, jsou motorem v cestě dál a výš.Avšak každý motor potřebuje palivo a palivem pro naplňování ambicí by měla být tvrdá práce, pokora a vědomí, že pořád je co zlepšovat (hlavně na sobě samém).