Já jsem ok – Ty jsi ok

Stále častěji pozoruji situace, které mě znepokojují. Určitě je znáte taky, jsou to takové nevinné každodenní události:

  • lidé nastupují do metra na poslední chvíli a zastaví se těsně za dveřmi tak, že blokují cestu ostatním;
  • jedu za předjíždějícím kamionem na dálnici a auto za mnou netrpělivě bliká dálkovými světly, jakoby auta běžně uměla létat;
  • dvojice či trojice lidí zabírá celou šířku chodníku a vůbec ji nenapadne uhnout protijdoucím chodcům; …

Jsou to zdánlivé maličkosti, ale dokáží pěkně lézt na nervy. (A to neotvírám náročnější otázky jako je např. tolik omílané kouření.)

symbol_kolecka_maly

respektCo mají všechny situace společné? Postrádám vzájemný respekt. Respekt k druhým lidem. Vidím v nich upřednostňování osobních zájmů před zájmy ostatních. Jakoby v duchu hesla: „Důležitý jsem já, ostatní se musí přizpůsobit.“ Nebo: „Toto je můj svět, já hraju hlavní roli a ostatní jsou pouhé kulisy.“ A málokdo přemýšlí o tom, že obě dvě strany hrají hlavní roli ve svém životě a svět je společné jeviště, kam se musíme vejít. Obecné fungování společnosti nejde bez toho, aby se respektovaly obě strany navzájem.  Vždyť již Spinoza v 17. století říkal „svoboda je poznaná nutnost“ a Rousseau, Mill nebo Chafee (nebo někdo úplně jiný?) dodali „moje svoboda začíná tam, kde končí svoboda ostatních.“

Jak pracovat s respektem jsem si uvědomila díky kurzu koučování, neboť jedním ze základních pravidel koučování dle ICF (International Coach Federation) je pravidlo vzájemného respektu. A současně nabízí postoj známý z transakční analýzy „já jsem ok, Ty jsi ok“. Oba dva jsme na stejné úrovni a jsme si svým způsobem partnery. Já jsem kouč, který nepoučuje a nepodřizuje se, ale pozorně naslouchá a provází klienta jeho myšlenkovými pochody; Ty jsi klient, který se neponižuje ani nepovyšuje, ale otvírá svou mysl a nechá se vést myšlenkovými procesy. Nikdo není víc a nikdo míň, jsme si rovni.

Co zkusit aplikovat podobný přístup v běžném životě?

respekt_textBudu bojovat o své místo na světě a přitom budu brát ohled na „životní prostor“ lidí kolem sebe.

A nemusím nutně souhlasit s jejich názory a způsoby.

symbol_kolecka_maly

P.S. Mám zde samozřejmě na mysli respekt k situacím, které nepřekračují rámec morálního chování a jednání a rozhodně nenabádám k lhostejnosti. Což je ostatně další téma, o kterém snad příště.