Slušnost aneb jak na dobré ráno

Nedávno jsem někde zachytila titulek „Nejhledanější kompetencí je obyčejná slušnost„. Utkvěl mi v hlavě a znovu se objevil minulý týden. To jsem si totiž zase uvědomila, jak moc slušnost mezi lidmi chybí. Stačila obyčejná ranní cesta do práce…

slusnostJe hezké slunečné ráno. Vycházím z bytu a vydávám se po schodech domu, o který se dělíme s dalšími třemi partajemi. Potkávám slečnu, která očividně bydlí v patře pod námi. Kouká na mě, civí na mě a pusu k pozdravu ne a ne otevřít. Naštěstí odpoví. Cesta pokračuje hlavními vchodovými dveřmi, pár schůdků a pohled na zahrádku, kde se na polo-pěstěném trávníku vyjímají červený kelímek z blízkého fast foodu a kousek od něj obal od nanuka. To je takový problém hodit odpadky do koše?! Popelnice je u každého domu, na konci ulice dokonce popelnice na tříděný odpad. Nálada se horší a návštěva pošty to moc nezlepší. Dnes tu sice není moc lidí, takže odpadají obvyklé zmatky o tom, kdo v které stojí frontě. Ale málem se mi nepodaří odejít, protože všichni nutně potřebují dovnitř a blokují dveře pro vycházející. A předesílám, že se nejedná o teenagery…

Následuje cesta metrem, a tudíž se opakuje situace s dveřmi, tentokrát v podobě netrpělivých nastupujících. Pravda, někteří vystupující provokují tím, že se loudají, neboť většinu pozornosti věnují svým mobilním telefonům. A do diskuse o uvolňování míst starším se raději pouštět nebudu, to už je naprostý evergreen.

 

Se začátkem školního roku a začátkem nového týdne si říkám, že je to skvělá příležitost začít se chovat navzájem se slušností a respektem jeden k druhému. Co třeba oprášit staré známé zásady:

  1. slušně a nahlas pozdrav

  2. odpadky házej do košů k tomu určených

  3. nech nejdříve ostatní vyjít, poté vcházej

Věřím tomu, že hned bude ráno skutečně dobré a celý den veselejší, tím i produktivnější. Pozdrav je projev úcty jeden k druhém, navíc ho často doplňujeme úsměvem a úsměv vždy potěší. Budeme tu mít čistěji a upraveněji. A veškerý pohyb lidí může být daleko plynulejší a elegantnější, aniž by nás to něco stálo.

 

Je mi jasné, že „pláču nad špatným hrobem“ a že většina z vás čtenářů (pokud ne úplně všichni) už všechny zásady dodržujete. Ale kdo ví… A oprášit základy nikomu neuškodí. 😉