Ještě jednou se vrátím k promoci, neboť mě zaujal proslov pana rektora. V závěrečné výzvě pronesl něco v tomto smyslu: „Každý máme svoji hvězdu a je jen na nás, jak ji necháme svítit.“
Tato věta skvěle vyjadřuje mé přesvědčení, že jsme to jen my sami, kdo je odpovědný za to, kde jsme a co máme. Samozřejmě, je tady spousta omezení a nezačínáme všichni na stejné startovní čáře ve stejné kondici, což se dá přeložit tak, že každý dostáváme trochu jinou hvězdu – jinak velkou, z jiného materiálu a tak dále. Ale stejně nám to nebrání v tom, abychom tu svoji hvězdu opečovávali a snažili se, aby svítila co nejdéle co nejjasnějším světlem.
Hlavní překážky na cestě k jasně svítící hvězdě jsem se snažila vyjmenovat níže a současně navrhnout, jak je překonat.
- Každý se rodíme jiným rodičům, do jiných majetkových a ostatních poměrů a do jiné situace. Výchozí pozici máme každý jinou a mohlo by se zdát, že děti vysokoškolsky vzdělaných a společensky angažovaných rodičů, kteří navíc vlastní vilu na pražské Hanspaulce, to mají v životě jednodušší. Ale nemusí tomu tak nutně být. Vždyť tyto děti jsou často obětí ambic svých rodičů, jsou mnohdy zvyklí dostat vše bez větší námahy a nejsou připraveni bojovat s nesnázemi života. A touha po překonání tzv. rodinného stínu funguje často jako silný motivační nástroj.
- Každý jsme „vybaveni“ jinými tělesnými a duševními charakteristikami. Ano, a právě proto vnímáme svět jinými způsoby a vidíme věci z jiných perspektiv. Každý vynikáme v jiném druhu činností a hodíme se na jiné práce. A pořád je možné na sobě pracovat, získávat znalosti, trénovat své dovednosti, posouvat své možnosti… Vzdělávání a rozvoj umí divy. Vím, o čem mluvím, protože pro mě, rozeného introverta, nebylo přirozené stoupnout si před publikum a být průvodcem či učitelem a přesto jsem to zvládla. A věřím, že i se ctí.
- Každý během života čelíme odlišným okolnostem. Díky tomu získáváme jiné zážitky, zkušenosti a utváříme si jiné názory. Důležité je nenechat se nepříznivými okolnostmi zahnat do kouta a podlehnout jim. Vždy je třeba přemýšlet o tom, co můžeme udělat pro to, abychom se ze svízelné situace dostali a být tzv. nad věcí. Může to bolet, stát hodně energie, peněz či čehokoli jiného, ale jak se říká „co Tě nezabije, to Tě posílí“. Pozitivně naladěná mysl pomůže nejen obtíže řešit, ale také jim předcházet. (Než toto poslední tvrzení zavrhnete, protože zní jako ohraná fráze, zkuste se někdy pozitivně naladit. Nebo se začít jen tak usmívat…)
Tak co, už to začíná dávat smysl?
Co tedy uděláte se svojí hvězdou?
Na toto téma můžu doporučit téma tzv. accountability, kterou rozebírají např. pánové Connors, Smith a Hickman v knize „The Oz principle: Getting results through individual and organizational accountability“. Více detailů najdete na jejich webu.