Pořád kolem sebe slýchám, že na trh práce se stále více prosazuje generace Y a že se už připravuje generace Z. A že jsou jiní než moje generace X a že je potřeba tuto jinakost respektovat a připravit se na ni. Upřímně, moc tomu nerozumím, protože zas tak jiní mi nepřipadají. Možná proto, že nejsem recruiter a nepřicházím s mladými často do kontaktu. Nejsem ani sociolog, abych do této problematiky nahlédla skrze různé výzkumy. Znám je pouze z různých školení a spolupráce na několika pracovních projektech. Přiznávám tedy, že můj pohled může být omezený, ale stejně mi to nedá…
Říká se, že …
… je mezi nimi spousta nadaných a talentovaných lidí. S tím souhlasím, všude a tedy i v každé generaci najdeme spoustu talentovaných lidí. A lidí, kteří mají předpoklady dělat různé druhy práce a v této činnosti uspět. Nejsem si jistá, jestli je to výsada nějaké konkrétní generace. A že podíl vysokoškolsky vzdělaných lidí je generaci od generace vyšší, je dáno jinými faktory než mírou inteligence či talentu.
… že nejsou ochotni pracovat od nevidím do nevidím, klidně vydělávají míň a práci často mění. Na tom asi taky něco bude, protože není normální z práce udělat středobod svého žití a trávit v ní hodiny přesčasů. S menším výdělkem a stálostí práce jsem opatrnější, protože to může být spojeno s jejich věkem a faktem, že teprve hledají tu správnou profesi, teprve uvažují o založení rodiny, pořízení nemovitosti a tím i přijetí nějakých závazků. Navíc jeden z výzkumů KPMG přišel s tím, že „celých 70 % říká, že je možné a dokonce pravděpodobné, že u jednoho zaměstnavatele prožijí celou svou kariéru.“
… že potřebují slyšet názor více lidí, než se rozhodnou, a aktivně vyhledávají zpětnou vazbu. Toto může být dané tím, že ještě nestihli nasbírat moc zkušeností, tak raději dávají hlavy dohromady s ostatními. A když se zeptáte příslušníků jiné generace, také vám řeknou, že se rádi poradí, ale že nutně nepotřebují poslouchat rodiče, protože rodiče vyrostli v jiné době a jsou stromódní.
Zatím tedy nic podstatného. Rozdíl cítím v těchto dvou:
… jinak komunikují a umějí lépe zacházet s internetovými a jinými technologiemi. To je celkem jasné, vyrostli s nimi a používají je od útlého věku. Na školení si musím dávat hodně pozor, co říkám, protože všechno mohou okamžitě ověřit. Když položím otázku, jejich prsty hbitě kmitají po klávesnici, ale mozek se zdá být stále v klidovém režimu. A to je škoda. Některé odpovědi vyžadují úsudek a Google je na ně krátký. A neustálé kontrolování mobilů a všech sociálních sítích soustředěnému myšlení též nepomáhá.
… často nepřijímají odpovědnost. Odpovědnost za přidělené úkoly, závazky, za své chování, … Nepřemýšlejí o tom, jaký dopad bude mít jejich rozhodnutí na ostatní. Účast na školení ruší na poslední chvíli se slovy „něco mi do toho přišlo“, chodí pozdě a bez úkolů, protože „nestíhají“. A od ostatních slýchám, že podobné scénáře znají i v závažnějších situacích než jen „obyčejné školení“. Ostatně, podobný tón zaznívá i z článku L. Mádla o Euru 2016. Píše, že nová fotbalová generace nechodí zápasy vyhrát, ale užít si je! Jinými slovy, odpovědnost za výsledek zůstává viset někde doma ve skříni.
A proč mizí smysl pro odpovědnost? O tom zase příště…
P.S. Ještě jsem našla dvě tvrzení (v časopise HR Forum, 5/2016, s. 29), která nechám na vašem posouzení.
… mají tendence vytvářet komunity, držet při sobě. Při nástupu do práce preferují, pokud jsou přijati jako skupina spolužáků a spolu pak pokračují i dál.
… dokáží měnit a přizpůsobovat svoje názory, nejsou dogmatičtí. Být schopen se domluvit představuje větší hodnotu než stát za svým názorem. V očích starších lidí pak mohou působit až bezpáteřně.