Minulý týden jsem vedla setkání v podnikatelském inkubátoru PointOne, které se točilo kolem tématu práce s lidmi a manažerské roli. Používali jsme techniku simulace a účastníci se zkoušeli převtělit do jiných rolí. Proto i název akce „Role playing“…
Ptáte se, k čemu je to dobré?
Přínosů může být spousta a mezi ty nejvýraznější patří, že
- aktéři se vžijí do kůže někoho jiného a snaží se nahlížet na svět z jiné perspektivy
- vyzkouší si různé situace tzv. nanečisto a dostanou zpětnou vazbu od ostatních (zjistí tak, jak je okolí vnímá a jak ostatní přijímají jeho/její styl komunikace, vystupování atd.)
- často dochází k zapojení emocí a daleko hlubšímu prožitku, než když jde o pouhou diskusi nad případovou studií
- rozehrává se fantazie, nalézají se různé možnosti řešení situace, vytváří se nejrůznější scénáře a díky tomu se také
- otevírá diskuse a sdílení zkušeností mezi účastníky.
Účastníkům se většinou do hraní rolí nechce, musejí překonat nechuť, ostych či sami sebe. Nakonec se dostavuje pocit vítězství (nad sebou samým) a o to větší radosti. Účastníci často nemají pocit, že jsou na školení a že se učí, přitom trénují své dovednosti a získávají zajímavé podněty. Samozřejmě i zde je potřeba obsah předem promyslet a připravit. A průběh akce přinejmenším moderovat, resp. plnit úlohu tzv. facilitátora.
A proč to všechno píšu?
Jednak proto, že chci představit jednu z účinných vzdělávacích forem, ve které vidím velký potenciál a kterou lze dobře kombinovat s koučováním; a jednak proto, že chci vybídnout nás všechny, abychom některé principy zkusili aplikovat v běžných denních situacích.
Např. se chystám na nepříjemný rozhovor se svým šéfem/ podřízeným/ kolegou.
- V rámci přípravy se na chvíli vžiju do jejich role, uvědomuju si, co jsou jejich priority, motivátory či naopak hrozby a zkouším si uvědomit, jak asi budou reagovat na mé věty. Podle toho je můžu upravovat, můžu zvolit jiný přístup, jiné argumenty…
- Na předchozí situaci se lze podívat jako na film. Tj. podívat se očima třetí osoby neboli nezávislého pozorovatele. Co on vidí? Jak na něj situace působí? Komu fandí? Co by mi doporučil?
- Mohu si v hlavně načrtnout různé scénáře, které se mohou stát. K jakým výsledkům vedou? Který je pro mě nejschůdnější? Jak ho pravděpodobně dosáhnu?
Současně musím dodat, že je potřeba zůstat nad věcí a počítat s tím, že vše se může nakonec odehrát úplně jinak. Někdy věci nedomyslíme, někdy zbytečně překombinujeme. Ale díky všem těm úvahám posilujeme svůj odhad situace a jsme schopni na ně adekvátně reagovat.